Zde jsem založil hrad a vydal městu dvě listiny ...

Rada města odsouhlasila přistoupení k Projektu schválením Memoranda. Děkujeme

O městě

Budyně nad Ohří (německy Budin an der Eger) je město v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji ležící nedaleko řeky Ohře. Samotným městem pak částečně protéká rameno Malá Ohře. Historické jádro města je od roku 1992 městskou památkovou zónou. Ve městě, včetně místních částí, žije přibližně 2 200 obyvatel.

Název města je odvozen z osobního jména Buda ve významu Budova ves. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: "in Budin" (1218), "na Budyni" (1316), Budynye (1336), Budyna (1352–1405), "de Budinye" (1400) a "držel Budyni" (1400).

Nejstarší známé stopy osídlení v budyňském katastrálním území pocházejí z období neolitu a nacházejí se v místech s pomístním názvem Mileticko jihozápadně od města. Areál města byl později osídlen také v eneolitu a dalších obdobích pravěku. U budyňského nádraží byl prozkoumán hrob bojovníka s koňským postrojem, příslušející bylanské kultuře z doby halštatské, a na náměstí byly odkryty hroby z mladší doby římské. Prostor náměstí a přilehlé Slánské ulice však byl osídlen téměř souvisle od mladší doby bronzové do středověku.

V osmém století se na Mileticku (zaniklá středověká vesnice) nacházelo slovanské osídlení. Větší sídliště vzniklo v prostoru okolo náměstí v desátém a jedenáctém století. Osídlení dokládají také dvě částečně prozkoumaná kostrová pohřebiště. Starší z nich (desáté až dvanácté století) se rozkládalo na jižním okraji města v blízkosti novodobého hřbitova. Druhé pohřebiště z jedenáctého až počátku dvanáctého století se nacházelo na návrší Bruska severovýchodně od města. V tamních hrobech bylo mimo jiné nalezeno 37 esovitých záušnic z bronzu a ze stříbra.

Knížecí dvorec stával nejspíš v okolí kostela Panny Marie Sněžné

V průběhu jedenáctého století byl v Budyni založen knížecí dvorec. Jeho poloha není známá, ale předpokládá se, že stával v místech později vybudovaného kostela Panny Marie Sněžné, kde až do šedesátých let devatenáctého století stávala románská kaple svaté Anny. Ve dvorci mohlo být shromažďováno obilí z blízkých vesnic a zpracovávána železná ruda z okolí Roudníčku. Ke dvorci se zřejmě vztahuje první písemná zmínka o Budyni z roku 1173, která ji uvádí jako nezcizitelný panovnický majetek, jehož výnosy si pro sebe vymínil král Vladislav II., když předal vládu svému synu Bedřichovi. Ve dvorci pobýval také král Přemysl Otakar I., který zde v roce 1218 potvrdil zakládací listinu litoměřické kapituly.

V letech 1262 a 1267 král Přemysl Otakar II. v Budyni vydal dvě listiny. Předpokládá se, že někdy v té době byl panovníkem založen budyňský hrad. Samotná Budyně tehdy nejspíš byla trhovou vsí, kterou vedla méně významná větev Chlumecké stezky. K povýšení vsi na královské město došlo až za vlády krále Václava II. (někdy v letech 1290–1293. Město bylo zřejmě od počátku opevněné, ale první zmínka o hradbách je až z roku 1376.

Budyně nad Ohří byl původně vodní hrad, později přestavěný na zámek. Nachází se ve stejnojmenném městě v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji a je chráněn jako kulturní památka.

Hrad nejspíš založil král Přemysl Otakar II., ale sídlo se brzy dostalo do zástavního držení šlechty. Definitivně se tak stalo roku 1336, kdy jej od krále Jana Lucemburského získali Zajícové z Hazmburka a učinili z něj jednu ze svých předních rezidencí. Ve druhé polovině šestnáctého století hrad přestavěli na renesanční zámek, který jim patřil až do roku 1614, kdy jej zadlužený Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka prodal Adamovi ze Šternberka. Od té doby význam Budyně pomalu upadal. Svou sídelní funkci zcela ztratil po třicetileté válce, protože významnějším vrchnostenským sídlem Ditrichštejnů se stal libochovický zámek.

Foto: web města Budyně nad Ohří, Wikipedie